Exkluzivně: jen pro Joepie! Joepie reportér Stijn jel do Německa, aby se podíval na Tokio Hotel. Hledal "opravdové" Tokio Hotel.Zastávka číslo 1: Loitche, Bahnhofstrasse 19
Start
Nemusíte moc kolem Loitsche jezdit, abyste našli kde Kaulitzovi bydlí. Malý domek se nachází mezi solnými doly. O pár metrů dál najdeme co jsme právě hledali. Autobusovou zastávku, která je jako chrám pro Kaulitz bratry. Když je tma, tak je tohle místo strašidelné. Jako když navštěvujete starověký chrám, kde byly zabíjeny panny a nabízeny bohům. No, proto vlastně tohle místo je, alespoň trochu. Protože všechny zprávy jsou napsány ručně fanynkami, jsou o muzice, lásce nebo i sexu.
Putování francouzských fanynek
Bill a Tom tu již nežijí, ale Loitsche a Tokio Hotel k sobě patří. Ale lidi, kteří tu žijí na tenhle fakt neradi pamatují. Sousedi nás sledují za svými okny, ale zavřou je, jakmile nás spatří. Cítím se jako rušitel, ale potom se moje štěstí změní. Starší chlápek otevře dveře od Bahnhofstrasse 19. To by měl být děda Kaulitz. Volám na něj přátelsky, ale když mě uvidí, zaleze zpátky do domu. Zvoním na zvonek alespoň pětkrát, zatímco mě sleduje z okna, usmívá se na mě. "Čas na akci!" a jdu otevřenými vraty a zastavím se přímo před plotem. "Tohle bude ten obrázek, který potřebuju!" Najednou se přede mnou objeví pes a nechce být na fotce. Vypadnu odtamtud, jak to jenom jde. Zvíře se nedostane k vratům, díky bohu. Neopustí svoje místo. "Disciplína musí být!" to je známo i u zvířat tady v Německu. Ale stále, tohle je zvíře, které se mazlilo s Tomem a Billem několikrát a k nim byl vždycky milý a přátelský.
Vlk Aka
Přes ulici se začnou otevírat další vrata. Jdu přímo na to místo "No comment" říká soused Honischteck, když se ho ptám na kluky. Ale nevzdávám se. Říká, že zná kluky, ale je už nemocný a unavený ze všech lidí, kteří přijdou k nim do ulice. Nechce být na fotce. Možná budu mít štěstí u jiného domu. Pan Arnswald jde na procházku se svým psem. "Ako, pojď jsem!" říká na psa. Je to velký pes, jeho matka musela mít snad aféru s vlkem. "Sousedi nám poprosili nic o klucích neříkat," říká přátelsky. Zeptám se ho znova a zdá se, že tu nikdo nechce být na fotce, tak se snažím udělat fotku bez zeptání. Když uvidí můj foťák, tak znova zavolá Aku. Zlatíčko ukazuje svoje zuby a naježené chlupy. Geny jeho otce určitě. Radši vypadnu.
Konečně
Soused který žije u číslo 15, pan Kleinau, je milý, ale nechce obrázek. "Vidím tu Billa a Tom často," říká. "Moje žena a já jsme se často smály, když jsme je slyšeli už hrát z dálky. Nikdy jsem neočekával, že se stanou tak slavnými celebritami. Jsou celebrity nebo ne? Jejich prarodiče jsou na ně velmi pyšní, to vám můžu říct. Ale to je všechno, co řeknu." Alespoň jeden soused NĚCO řekl. Zatímco odjíždím ve svém autě, tak se zasním.
Nevlastní otec Gordon
Okamžitě přestanu snít, když černý Landrover zastaví u domu 19. Já asi sním. Chlápek vystoupí z auta, vypadá jako Kaulitz. Je to tajný bratr dvojčat? Bratranec? Potom ho poznám. To je Gordon Trümper, jejich nevlastní otec. Jeho vlasy jsou jako Billovy, jsou dlouhé a má čepici. Zeptám se ho na dvojčata. "Promiňte, není čas," říká, zatímco zavírá vrata, aniž by vešel dovnitř. "Rád bych odpověděl na otázky, ale opravdu nemám čas," opakuje a zalézá zpět do auta. Chci se ho zeptat na číslo a vzít foťák, ale již zavřel černé okno od auta. Jen se vrátil domů, aby zavřel vrata a nemohla jsem dovnitř. Milí, tihle němci, dělají z vás hlupáka, ale dělají to politicky a s úsměvem. Rozhodla jsem se to vzdát a jet pryč.
Školní obrázky
Sousedství může znova dýchat, ale musím na benzínku, když vidím, že už nemám skoro benzín. Opravdu doufám, že se dostanu z ulice s tím, co mi zbylo! O stovky metrů dál vidím elektrické středičko, aha, tak tohle je Billovo tajemství účesu. Naštěstí je tu taky benzínka A paní, která chce mluvit, ale bez focení. Možná si tihle němci myslí, že ta krabička jim ukradne duši! "Všichni ti mladí lidé, kteří tu žijí, mají nějaké spojení s Tokio Hotel," říká, když slyší, co tady dělám. "Moje dcera s nimi byla ve třídě." "Bingo!" Má vaše dcera školní fotky? "Má je, ano. Ale víte, že dvojčata vždycky vypadala stejně na takových obrázkách." Řekl jsem jí, že bych ty fotky ráda viděla. "To se nestane, moje dcera je v nemocnici, je vážně nemocná." zeptám se jí kde. Nyní ta žena ukáže svoje zuby, možná má nějaké "spojení" s tím vlkem. Rozhodl jsem se to nechat být a jel do Magdeburgu. Druhého domova Billa a Toma.
Zastávka 2: Magdeburg
Bar Alex
Když bratří mluví o Magdeburgu, často mluví o baru Alex a nyní ho znám. Bar se zdá být mixem stylové hospody a trendy koktejlového baru. Skoro nikdo mi tu nic nechce říct. Začínám být trochu zoufalý než se najednou za barem objeví chlápek a začíná se mnou mluvit. "Zeptejte se, na co chcete," říká. "Ale buďte diskrétní. Znám kluky po 14 let." Ten chlápek se jmenuje Christian Reinhold a má mi toho co říct. A musí odpovídat na otázky: jestli je Bill gay nebo není? a taky mi udělá Green Vanilla Shake, což je Billův oblíbený koktejl. Další zákazník nám říká něco zajímavého, ještě než odejde. "Jestli se zajímáte i o ostatní členy kapely, tak byste měl zkontrolovat bar Liebig v Hasselbacherplatze. To je Georgův oblíbený bar." poděkoval jsem mu. Protože nikdo už nechtěl o klucích z Tokio Hotel mluvit, bylo mi to jasné.
Udělat si Billův oblíbený koktejl?
Příští týden v našem interview s barmanem Christianem vám řekneme recept A tajemství ingrediencí do opravdového koktejlu Billa Kaulitze. Taky vám dáme pět lahví téhle tajné ingredience. Nepropásněte příští Joepie!
Bar Liebig
"Co hledá Georg v takovém baru?" Tohle mi padlo na mysl, když vidím přede mnou ten bar. Ale nic není jak se zdá! Uvnitř jsou zdi polepené obrázky nahých žen. Správně Georgu, nyní znám tvoje tajemství! V baru jsem potkal Olgu a Thomase. Olga vařila pro kluky několikrát. A Thomas se zdá trochu opilí po pár drincích a vypráví příběhy. Příští týden si můžete přečíst o čem mluvil.
Zastávka 3: Wolmirstedt
Škola
Po návštěvě barů, je čas na něco vážnějšího, takže jsem se rozhodl navštívit školu dvojčat. Kurfürst-Johan-Friedrich-Gymnasium. Bohužel jsou velikonoční prázdniny v Německu, takže tu nikoho před školou nepotkám. Další zklamání, ochranka školy mě měla nechat jít dovnitř, věděli, odkud jsem, ale nikdo tam nebyl. Skoro jsem to chtěl vzdát. Dokud mi něco nepřišlo pod nos. Vonělo to jako pálení na hřišti a netrvalo mi dlouho najít zdroj. Nedaleko na poli, školník Michael dělá oheň. Zdraví mě s radostí. "Aha, někdo z Belgie! Má to co dočinění s Tokio Hotel, že ano? Už jsem ztratil ponětí o tom, kolik kamer a novinářů to bylo. Jestli znám dvojčata? Samozřejmě! Co si o nich myslím? No, byli to dva rošťáci. rozumíte. Byli složití. To je nepochopitelné nemyslíte? Jsou teď největší dvě hvězdy. Ale teď musím pokračovat v práci. Všechno musí být pryč než začne škola!" poděkuji a podám mu ruku. Později toho večera si podávám ruku s mým hotelovým manažerem a říkám si o pokoje 483. "Poslední pokoj má zrovna číslo 438" usmívá se a omlouvá. "Nevadí!" říkám. Prní den skončil a stále jsem neviděl záblesk po klucích. Zapnu TV a začnu procházet programy dokud se na obrazovce neobjeví asijský kluk a já se podívám po pokoji. Uvidíme se snad zítra Tokio Hotel, doufám!
Příští týden: Najdeme kluky nebo ne? + tajný koktejl Billa A odpověď na otázku: "Je Bill gay nebo ne?"