článek od Antona Djamoose
Mají čtyři první místa pro singly, dvě místě číslo jedna pro alba, kterých se prodalo nejmíň tři miliony CD a DVD jen v Německu a mají velký úspěch po Evropě, ale pravděpodobně jste tady o nich ještě neslyšeli. Takže když uslyšíte zpívat zpěváka Tokio Hotel Billa Kaulitze "The final wall is breaking down./ We are what it's all about./ Nothing can stop us now", v písničce "Ready,Set,Go", tak byste se měli připravit na Tokio Hotel - přicházejí.
Tokio Hotel se skládají z Billa Kaulitze, jeho dvojčete a kytaristy Toma Kaulitze, basisty Georga Listinga a bubeníka Gustava Schäfera a ti spolu dělají muziku od roku 2001, ale prozatím se pro Ameriku neukázali, ale to se hodlá v roce 2008 změnit!
Měl jsem šanci mluvil s bratry Kaulitzovými o jejich nadcházejícím dobrodružství na americkém trhu s jejich unikátním pop rockem. Říkají, že tomu stěží můžou porozumět, že jsou kapela, která dokázala se dostat až za Atlantický oceán i přes anglicky mluvící bariéru.
"Je to rozhodně složité pro mě zpívat anglicky, protože to není můj rodný jazyk. Nahrávat bylo velmi vyzývající...chtěl jsem hlavně znít jako rodilý mluvčí, když jsem to nahrával," říkal Bill, když jsem se ho zeptal na překlady. "Překlad našich textů byl velmi důležitý krok, který jsme se rozhodli udělat, protože chceme, aby každý rozuměl mínění písně. Právě teď, angličtina kapely je stále daleko od perfektu, ale pracujeme na tom a já si myslím, že je načase to napravit."
A ještě těžší pro kapelu je ten velký krok do amerického hudebního průmyslu.
Právě teď je showbyznys přeplněný jedno-hitovkou po další jedno-hitovku a je těžké udělat průlom pro nové interprety do hlavních částí showbyznysu. Pro kapelu jako Tokio Hotel, která přišla takhle rázem, není žádný divný to, že mají fanoušky ještě než se tamobjeví. Naštěstí mají ale velkou internetovou podporu. Jejich plánem je nechat mluvit za ně svojí muziku.
"Našim prvním krokem je udělat pár show, setkat se s fanoušky a čekat na odpovědi. Jsme prostě velmi šťastní, že tu jsou fanoušci, kteří nás chtějí vidět," říká Bill. "Věříme, že není nejlepší ztrácet čas nad přemýšlením různých chyb, které by mohli zničit úspěch."
Optimismus jako tenhle můžeme právě kapele v takhle mladém věku pomoci. Když začali v roce 2001, bratři Kaulitzové byli staří 12 let. Jejich věk, spojený se vším tím úspěchem, který získali za posledních sedm let, by mohl být dobrým receptem na vysoké ego, ale kapela se drží extrémně při zemi a jsou vděční za svoje šance dokázat Americe jací jsou.
"Jedna věc, která rozhodně pomůže je ta, že se opravdu velmi dobře známe, už přes sedm let. Myslím, že se všichni navzájem držíme při zemi tím, že spolu mluvíme o všem a všechny problémy řešíme. Být v kapele a dostávat podporu od ostatních členů je skvělý," řekl Bill. "Takže jsem velmi šťastný a nechtěl bych to vyměnit za sólovou kariéru, kde musíte všechen stres zvládat sami."
Samozřejmě, že to nebolí, když všechny vaše show i na místech, kde jste ještě nebyli jsou prodány během několika hodin. Taky nebolí, když kapela kontroluje aukční stránky jako Ebay a vidí, že někteří fanoušci jsou schopni za lístek zaplatit až 800 dolarů.
"Prodali se během několika hodin a to je úžasné," řekl Tom. "Co jsme chtěli udělat s prvním krokem, bylo se představit a prezentovat naši muziku."
Kapela ale nezapomíná na svoje evropské fanoušky. Plánují se vrátit a znovu cestovat mezi kontinenty, mají totiž v plánu svůj čas věnovat svým fanouškům.
"Co se snažíme dělat je to, že se snažíme uspokojit každého i hraním v malých klubech jako tady po Severní Americe s našimi pěti koncerty a potom se vracíme na Evropské turné. Takže se vrátíme zpátky," řekl Tom.
Tohle by mělo potěšit jejich fanoušky, kteří jsou známý za to, že udělají cokoli, aby se dostali blízko ke kapela, ať už je to u jejich hotelu, nebo tím, že vytváří fan-fikční komunity na internetu.
Poslednímu testu, kterému je kapela postavena jsou otravové. Kritici, kteří jsou schopni Tokio Hotel a jejich úspěch naprosto snížit - "emo punk s anime vzhledem".
Kapela si tyhle cyniky nikterak nebere. "Kritici jsou tu vždycky a vždycky tu budou. Nevidím to jako špatnou věc, protože nám to pomáhá jako kapele se vylepšit. Nesnažíme se jim to vymluvit," řekl Bill. "Každý má svůj vlastní názor - ať už nás mají rádi nebo ne, je to na nich."
Se svým pozitivním vzhledem a chytlavým pop-rockem přichází z Evropy a zdá se, že Tokio Hotel si získají úspěch. Ať už to zvládnou nebo ne, Bill je vzrušený už jenom při zkoušení.
"Snažíme se na to dívat jako na výzvu. Když to zafunguje - skvělý a jestli ne, tak aspoň jsme to zkusili," řekl Bill. "Podle mého názoru myšlení na výzvy každý den nepomůže, ale udělejte to a je to."
Když slyšíte zpěváka Tokio Hotel Billa Kaulitze zpívat "The final wall is breaking down./ We are what it's all about./ Nothing can stop us now" v písni "Ready,Set,Go", tak byste se měli připravit na americkou bouři. Když u nich slyšíte i "I promise you right now./ I'll never let you down.", měli byste tomu věřit.