Ticho
-----**Evelyn**-----
PO MĚSÍCI
Už jsem toho kluka docela vypustila z paměti a užívám si života tak jako předtím než jsem ho poznala.Zrovna jsem dostala za úkol napsat nějakou esej o týpkovi jménem Isaac Newton.Chce to po mně učitel na fyziku,nejdřív jsem se snažila ho oblafnout,že mu furt nerozumím,ale nevyšlo to takže jsem teď tu.Ehm kde?No stojím před takovou obrovskou žlutou budovou,které se nadává knihovna :-D.Tak po dlouhé době jsem se odhodlala a vstoupila jsem dovnitř.Předložila jsem svojí kartičku a šla do odborné literatury.Jo šla jsem sama tady je strašně neochotná knihovnice,takže si to musíte najít sami.Nakonec jsem našla tu knihu ale problém byl v tom,že ta kniha byla až uplně nahoře takže jsem měla dvě možnosti.Buď se na to vykašlat a obohatit svůj index o 5 a nebo si vzít štafle a vylézt tam.Samozřejmě že jsem se rozhodla pro variantu B a tak jsem si vypůjčila štafle a vylezla si na ně.Začala jsem se natahovat pro tu knížku,ale najednou jsem ucítila jakési viklání,ale nevšímala jsem si toho a jak jsem se pro tu knížku natáhla víc,tak se štafle převážili a já hodila solidní držku na zem.No divila jsem se,že jsem dopadla do měkkého ale když jsem s ekoukla koho jsem sebou nejspíš ještě smetla myslela jsem,že mě vomejou :-D
"Jau to neumíš stát na štaflích?"stěžuje si ten kluk pode mnou tak s jenom nevinně uculím a řeknu "Promiň moc mě to mrzí"a pomůžu mu vstát.Pak s ena něj pořádně zadívám a všimnu si,že to je ten kluk z toho obchodu. "Je ahoj máme na sebe štěstí co?"řekne mi mile a zase se tak krásně usměje.Achjo kdybych slyšela a nemusela se mu koukat na ty jeho krásný rty abych věděla co říká,tak bych teďka určitě uhla pohledem. "Mno jak tak koukám tak asi jo"usměju se "No chceš s tou knížkou pomoct?"sám s emi nabídne a čeká co mu na to řeknu "No to by si byl moc hodný"hezky s ena něj usměju a řeknu mu která to je.Tak on vyleze na ty štafle a podává mi jí,Když sleze dolů,tak řekne "Málem bych zapomněl se představit.Já jsem Bill"a podává mi ruku "Ehm ahoj já jsem Katy"usměju se a vezmu si tu knížku. "Víš musím se ti přiznat v tom obchodě jsem se bál aby si po mě nechtěla autogram"a zasměje se "Autogram?Proč?"fakt nevím o co tu jde a to co mi tedka řekne mě uplně dorazí.
"Ty jsi němka a nevíš kdo jsem?Tak to jsme rád,že ještě někdo takový existuje.No víš jsem zpěvák skupiny toki hotel"a usměje se přijde že tak trošku kingovsky . "Aha to je pěkný,ale promiň tu kapelu já neznám"řeknu mu a kouknu s ena něj docela lítostivě bo si tedka přijdu fakt trapně. "Ne jakto?"vykulí na mě ty svoje krásný oči.Tedka je přede mnou veliký rozhodnutí.Buď mu řeknu pravdu a propadnu se do země studem a on mě bude litovat což od něj ani od žádného jiného kluka nechci!!A nebo mu zalžu on to někdy zjistí a bude problém.Zase se rozhodnu pro variantu B. :-D "No víš s rodiči jsme hodně cestovali,tak jsem musela toho hodně dohánět a tak jsem moc neměla čas nahudbu a ani se moc o ní nezajímám víš?"kouknu na něj a čekám jestli mi to zbaští a zdá se,že ano koukne se na mě totiž chápavě a řekne "Aaha to pak chápu.No,ale vlastně jsem rád,že se se mnou bavíš ne jen kuli tomu že jsem zpěvák známé kapely"a usměje se a je na něm fakt vidět,že je rád "To jsem ráda,že to bereš takhle.No a když máš tu kapelu,co potom děláš tady v knihovně?" "No děláme si s bráchou maturitu na dálku abychom měli ukončenou střední školu.Tak tu sháním nějaký spisy na učení a tak." "Jo taaak tak to je dobře to já potom nebudu rušit"usměju se a jsem skoro na odchodu když mě chytne za ruku a řekne"ale mě nerušíš"a usměje se,myslí si že to zabere ale ne ne!! :-D "No víš já už stejně musím jít" "Dáš mi aspon svoje číslo?Třeba už takovouhle náhodu mít nebudeme"usměje se a čeká co mu na to řeknu "To máš pravdu"a nadiktuju mu svoje číslo rozloučím se sním a jdu ven před knihovnu. "JO!!!!!!!"zařvu si na celý město,že se mi to povedlo se seznámit s klukem a tak.Nkonec nic na tom tak těžkého nebylo.A spokojená pádim domů si udělat věci do školy a třeba čekat že mi někdy napíše…..