close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

co th viděly z balkóna?

29. srpna 2007 v 17:52 | Iwa |  Rozhovory
Bill: Měli bychom se podělit o náš zážitek z hotelu? Je to trochu osobní.
Georg: Ne, je to dobrý příběh.
Bill: No, já o tom ale mluvit nebudu.
Georg: Okay. Gustav byl ve svém hotelovém pokoji a podíval se z okna a uviděl - přesně v protějším pokoji...
Tom: Na stejném patře...
(všichni se smějí)
Tom: No, dobře, všichni jsme viděli - Gustav je objevil a upozornil nás -
Gustav: Ty Tome! To jsi byl ty! To ty jsi šel na balkon, aby jsi líp viděl!
Bill: Ano, to je pravda!
Tom: No tak dobře...Začíná to docela normálně. Byl tam muž, co stál naproti vaně.
Georg: Krásný pohled opravdu.
Tom, Bill, Gustav: Ne!
Tom: No, stál naproti vaně a měl na sobě stále svoje spodky.
Georg: Bavlněné spodky.
Tom: Ano, bavlněné spodky.
Bill: Nejdřív jsme si mysleli, že se šel koupat, protože stál přímo proti vaně.
Tom: Ano, ale až potom jsme si všimli nohou, které měl kolem pasu a to jsem si pomyslel: oh, to se teda děje, teď to začíná. Po koupeli si lehnuli na zem.
Georg: Zkoušeli snad úplně všechno.
Tom: Ano, zkoušeli snad každou pozici.
Bill: Cool bylo, že nejdřív stáli uprostřed pokoje, a postel byla skoro přímo naproti oknu. A my si pomysleli: Oh super, teď už půjdou do postele, a uvidíme opravdu všechno...; Tak jsme tam prostě stáli a říkali "prosím pojďte už do postele!" A potom na ni opravdu šli a opravdu dělali snad každou pozici. Nezapomněli snad na žádnou. Myslím, že to trvalo nějak dvě hodiny.
Georg: Skoro jsme na tom balkoně umrzli...
Bill: Stáli jsme na tom balkoně a samozřejmě, že jsme skoro umrzli, ale nemohli jsme odtamtud odtrhnout oči.
Tom: Ale nachytali nás! Ale jak, to už nevim...
Gustav: Protože jsem mu zavolal.
Tom: Oh přesně! Gustav byl první kdo se mu rozhodl zavolat. Zjistili jsme číslo pokoje a potom prostě zavolali, ale ten chlap se asi nechtěl nechat vyrušit a tak pokračoval dál. A my si pomysleli "Není vyrušený, třeba mám špatné číslo" ale potom se zvednul z postele a zvednul ten telefon a Gustav to samozřejmě položil. A my jsme toho chlapa totálně zmátli. Rychle zase položil sluchátko, podíval se z okna a uviděl nás tam stát přímo naproti. Okamžitě začal křičet a zhasnul, byl totálně vystrašený.
Bill: Další ráno jsme šli na snídani a pomysleli si "Kdybychom je asi tak znova uviděli..." Vešli jsme, a oni seděli přímo u prvního stolu a my museli sedět vedle něho, protože už tam bylo plno. Bylo to hrozně trapné, samozřejmě, že nás poznali...
Tom: No, ráno jsme se za to opravdu styděli a bylo to opravdu ponižující.
Georg: Myslím, že více to bylo ponižující pro ně.
Tom: Ano, pro ně to bylo víc ponižující než pro nás. Pro nás to bylo extrémně legrační.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama