A našla jsem tam papírek, který jsem s neuvěřitelnou zvědavostí začala rozbalovat. "Krásná neznámá, sejdeme se i s tvojí kamarádkou po koncertě v hotelu Kamw, číslo pokoje je 123. Bill" když jsem si tuto zprávu přečetla nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nechápala jsem proč? A také jak mohl vědět, že zrovna Andy je moje kamarádka. Ale Andy si všimla, že jsem se zasekla a začala se divit.. "Prosim tě…Co je ..vypadáš jak kdyby tě Tom požádal o ruku." a začala se smát. "No něco dost podobnýho.." mumlala jsem si sama pro sebe, ale asi ne tak tiše jak bych chtěla. "Co si to řekla?..Co..co..ahh." začala se divit. "Koukni se." podala jsem jí papírek a ona si ho se zájmem začala číst. "To není možné, co budeme dělat. Tamhle na nás čeká táta a my nemůžeme zůstat tady." začala smutně vysvětlovat. "No já nevím, ale třeba je to jen hra a nic to neznamená, ale co když je to doopravdy!" zamyslela jsem se a stále si neuvědomovala co právě držím v ruce. "Tak počkej.." řekla mi s jiskrou v očích Andy a odešla za tátou.
"Co…co si mu řekla?" vyjeveně na ni koukám. "No..tak trochu jsem podváděla…" šibalsky se usměje a pokračuje: "Řekla jsem, že ještě čekáme na autogramiádu a ať jde klidně někam na hotel zatím co mi tady ještě tak hodinku budeme." když tohle vyslovila skočila jsem jí okolo krku a celá šťastná jsem jí líbla na líčko. "Ty si moje zlatíško, milášek, koťátko…." Začala jsem na ní chrlit ty nejsladší přirovnání. "Tak jo, ale pojď." vrátila mě zase zpět na zem a táhla mě za ruku neznámo kam. Došli jsme až k údajnému hotel Kamw. Bylo to asi dva bloky od haly, ale nechápala jsem, že se tady Andrea tak vyzná. "Ukaž, jaký je to číslo?" zeptala se. "123.." rychle jsem odvětila, ale to už jsme stáli ve výtahu a jeli nahoru. "Já mám strach.." řekla jsem nervózně, ale Andrea vypadala relativně v klidu. "Ty se nebojíš, co budou na nás říkat…a vůbec co to děláme?." zamyslela jsem se nahlas. "Ale nevyšiluj a buď v klidu…já se fakt nebojím, jsou to lidi jako my!" řekla rozhodně, ale já jsem nevěřila vlastním uším. "Co tohle mi říká šílená fanynka Tokio Hotel, při cestě do jejich hotelového pokoje?" začala jsem do ní rejpat, ale ona se nenechala. "Hele tak nemel a vystupuj, ty cvoku…" a šibalsky se na mě usmála.
Tohle jsem na ní milovala, dokázala se držet v klidu, i když nic okolo nás klidné nebylo.
"Tak pokoj 123.." řekla s úlevou Andy, když jsme vystoupili z výtahu. A mě se začala třást kolena ještě víc. Chtěla jsem tam odsuď utéct, ale nebyla jsem schopna jediného kroku. "Ťuky ťuk.." Andy rozhodně a s odvahou zaťukala. Když se asi po pěti minutách nic nedělo zkusila to znovu, ale já jsem řekla: "Nech to být, hele tak jsou to jen namyšlené celebrity a my jim nejsme moc dobré." A hodila jsem na ni smutný očka. Ale v tu ránu se rozlétly dveře a z nich vyskočil Tom. "Jejda čau …hmm my se známe…" díval se svýma nádhernýma očima a já jsem naprosto roztávala. "No..ehm.." nevěděla jsem při pohledu na něj co říct, ale Andy to zachránila. "No víš my jsme přišli za Billem. Dal nám tohle a tak jsme tu." řekla s naprostým přesvědčením(samo, že anglicky) a já jsem jen stála a koukala jsem jak tele. "Jo tak to jste vy…jo a ty jsi Petra, že jo…si zpívala s bráchou.." a sjel mě jedním pohledem od shora až dolu. "Jo to jsme my…tak pustíš nás?" konečně jsem taky něco řekla a tázavě jsem se na něj podívala. "Jo tak pojďte, ale je tu bordel.." a začal se smát..Říkala jsem si bordel, no tak to nevadí, ale to co jsem viděla….BĚZ A HRŮZA XD… "Tak jo kočky tady si sedněte a já vám sem pošlu Billa." řekl a někam odešel. Já jsem tomu nemohla stále uvěřit a jen jsem pokukovala po luxusním pokoji, ale pěkně zaneřáděném pokoji. Nic ve zlém jsou to kluci, ale tak to je trochu moc, že se tu po zemi válí trika, řekla bych, že Billova trika a taky různé doplňky. Sama se divím, že si to nechá Bill líbit, když se všude píše jak nesnáší špínu a bordel. "Tak jo…. holky jsem se bál, že nepřijdete…" vyšel Bill z vedlejšího pokoje a začal nás vítat. "No jo našla jsem to trochu pozdě.." snažila jsem se zakrýt svůj "skvělý" orientační smysl. "Tohle je moje nejlepší kamarádka Andy.." začala jsem jí představovat (samozřejmě, že v angličtině, německy neumím ani píp..xD) "Těší mě…Bill.." a všichni jsme se rozesmáli. "A jak se vám líbil koncert…" začal povídat a tak jsme se zakecali až ta hodina co jsme měli utekla jako voda. "My už ale budeme muset…nás čeká táta a pak jedeme zpět k nám…" řekla smutně Andy. "A kam k vám?" zeptal se zvědavě, "No do Čech, respektive do Opavy." dodala jsem. "Vy jste tak zdaleka? A to jste sem jeli jen kvůli nám? Tak to tady ale musíte zůstat na noční párty Toma a Georga…" začal nás přemlouvat. Ale my jsme věděli, že tohle nám Andrein taťka nikdy nedovolí. "Ale to fakt nejde, tak snad jindy…" řekla Andy, i když moc dobře věděla, že žádné jindy ani být nemůže. "Ne tak já si s ním promluvím." řekl šibalsky Bill. "Ale my to myslíme vážně Bille…to nejde tak se mějte a pozdravuj Tom."řekla jsem hodně smutným tónem a odcházela jsem. Ale moje zlato vytáhlo mobil a začala vyťukávat nějaké číslo. "Jé ahoj,,,,prosím tě my jsme tu potkali jednu supa kamarádku …no tenkrát z těch prázdnin…jo jo to je ona Alice..no tak bych se chtěla zeptat jestli nemůžeme přijet až zítra..myslím, že kolem dvanáctý budeme doma..jo pojedeme autobusem jako tenkrát…já to už znám a Peťku ohlídám.." začala tam vykládat česky a Bill jen valil oči a já s ním, protože vím, že je Andinka schopná všeho, ale tohle bylo už i na ni moc velké.
Kdybych věděla kam to dál povede, tak bych ji nikdy nenechala udělat takovou věc jakou udělala, ale v tu chvíli jsem jí šíleně milovala…..
"Ale tak jo, ale žádný kraviny a zítra ať jste tu včas, máma se vrátí o druhé tak ať neví, že jsem vás tam nechal…takže zítra a mějte se..pa" odpověděl na dlouhý dotaz taťka Andy… "Jooooooo…" začala tam po pokoji skákat jak smyslů zbavená. A já jsem byla šťastná taky jen chudinka Billík nevěděl o co kráčí, ale asi mu to při pohledu na naše rozzářené tvářičky došlo a řekl: "Takže jdete s náma na tu párty?" a s očekáváním se na nás podíval… "To je snad jasný ,,," vyjekla jsem a všichni jsme se smáli. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem v pokoji kluků z Tokio Hotel a navíc, že mám tu šanci s nimi jít na V.I.P. párty.
"Tak ale kde je zbytek…" řekla jsem nesměle, protože já jsem tu byla hlavně kvůli Tomovi, i když Bill je taky kus, ale ten se líbí Andince. "Kluci už tam budou, ale to že jdete se mnou je asi překvapí." Řekl a otočil se…Nechápala jsem "A to jako proč?" začala jsem se v tom vyptávání vyžívat, protože jsem věděla, že tím ženu Billa do úzkých. Ale tak už ho nebudu trápit. "Tak fajn a kde to je?" zeptali jsme se po chvíli obě. Bill se jen otočil a my jsme se museli začít smát. "Je to asi dva bloky odsuď." Ale koutky mu cukaly také.
Celou cestu jsem se těšila, stejně jako Andy, co se bude dál dít. Zatím se to vyvíjelo slibně, ale my jsme v žádný zázrak nevěřili. Dost velký zázrak pro nás bylo to, že jsme se našli a to, že jsme vůbec tady….
"Jsme na místě…" oznámil Billík, když jsme zastavili před obrovským domem, ve kterém to jen žilo. Dostala jsem náhlý strach "Co když tam nebudu mít co dělat? Co když to bude jako noční můra..co když…" říkala jsem si pro sebe a napadali mě stále nové důvody pro útěk odsuď, ale viděla jsem jak je Andrea šťastná v přítomnosti Billa, tak jsem nechtěla kazit její nejšťastnější den v životěJ. "Tak holky, tamhle jsou kluci…takže vás představím.." řekl odhodlaně když jsme k nim došli. "Tohle je Petra a Andy.." a ukázal při pohledu na kluky na nás. "A tohle je Tom, Georg a Gustav.." "Těší mě…" řekla jsem a hodila jsem očkem po Tomovi. "Mě taky.." dodala Andy. A začala debata…
Tak moc jsme se bavili, až nám ani nepřišlo, že děláme něco špatně…
"A odkud, že to jste?…a jak jste se sem vlastně…" nestihl doříct na mě otázku Tom, protože mě odtáhl Gustav na taneční parket. Ploužili jsme tam asi půl hodiny, ale to už to Tomovi lezlo na nervy tak nás od sebe odtrhl se slovy: "Nechceš mi jí půjčit?" a ani nečekal na odpověď a už se ke mně hrnul. "Hele, proč si ho tak vyhnal…" zeptala jsem se, namáčknutá na Toma. "Už tě měl dlouho…a já jsem tě chtěl taky pro sebe." A tak krásně se usmál, že bych teď udělala cokoli, co by mi jen nakázal.
Mezitím co já jsem ploužila s Gustavem a pak s Tomem, se začala nějak Andy nebezpečně přibližovat k Billovi, ale bylo vidět, že mu to není nepříjemné. Právě naopak, jevil až velký zájem o její blízkost. A Georg s Gustavem?…Ti si našli nějaké holčiny u baru, konec konců jako vždy.
"Tome, hele co to děláš?" optám se ho, když mu ruce při dalším songu padnou na moje pozadí. "Vadí ti to?…" ani nečekal na odpověď a políbil mě. Jen krátce, ale já jsem cítila takové napětí, když se naše rty setkaly. "Tome, já tě skoro neznám…a …" nestačila jsem to doříct a Tom mi skočil do řeči. "To snad neva ne…mě je dobře s tebou a tobě se mnou…" řekl sebevědomě. "Ten si teda věří." Řekla jsem si pro sebe a uchychtla jsem se.
Tak jsme protancovali a propili celou noc. Kde skončila Andy to ani nevím, jediné co si pamatuji jsou Tomovy ruce všude na mém těle a taky to, že se Andy někam vydala s Billem. Jak jsme se vlastně dostali zpět na hotel, to taky nemám ani tušení, ale vím, že mě donesl do pokoje Tom. Já jsem se zase rozjela. Kdyby mě viděla máma.
26.7 2006 (asi 09.00am,ale nevidím na hodinyJ )
Tahle párty se teda vydařila. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi tohle stane, ale to by asi říkal každý na mém místě. Je to zvláštní, ale já ležím v posteli vedle Toma Kaulitze a mám naprosté okno co jsme včera vlastně spolu dělali. "Ahoj zlato…" usměji se na něho, když konečně otevře ty jeho nádherné oči. "Ahojík lásko, jak ti je.." a vykouzlil ten nejsladší úsměv. "No to nevím, teď dobře, ale jak mi bude až vstanu to netuším.." a šibalsky se usměji. "Tak nevstávej.." začneme se líbat a nevnímáme okolí. Všechno je neuvěřitelné, ale mě z tohoto okamžiku vytrhne myšlenka na mého miláčka. "Nevíš kde je Andy?" zeptám se trochu vylekaně. "No já bych řek, že ať je kdekoli tak je o ní dobře postaráno.." a chtěl mě znovu políbit, ale já jsem ucukla. "Co je to s tebou?" koukal na mě. "No já…ale nic jenom se o ni bojím …včera tak rychle zmizela.." a udělám na něj omluvné psí oči. "Dobře tak se po nich půjdeme podívat." řekl a už mě táhnul za ruku ven z postele, ale mě se zamotala hlava a musela jsem si sednout na zem. "Co se stalo?…jejda ty si to včera asi přehnala, že?" a výsměšně se na mě uculil. "No jo no, a co s tím jako mám dělat. Já nevím kdo to do mě furt lil!" vrátila jsem mu jeho úsměv. Tak jsem se zvedla a pomalu jsme došli do kuchyně, ale tam nikdo nebyl. V obýváku jsme narazili na spící dvojici- Gustav a Georg.
Musela jsem vypísknout smíchem, jinak to prostě nešlo, kdyby jste je tenkrát viděli. Ten obrázek mám stále v hlavě…
"Tome, ale kde jsou????" ale než mi stačil odpovědět zadívala jsem se na koupelnu a šla jsem jako tělo bez duše k ní. Otevřela jsem dveře a tam….Tam se mi klidně povaluje ve vaně Andy s Billem. "Ahojík…" řekla mi pohotově a já jsem stála jak opařená. "A..a..ahoj..hmm co to má jako znamenat???," zeptala jsem se udiveně, ale stejně mi to bylo jasné. "No co bys asi řekla…" oznámil mi ironicky Bill. (Musím říct, že jsem si myslela, že je příjemnější, ale opak je pravdou…Docela mi přišel v některých chvílích dosti namyšlený a egoistický, takže to co o sobě říká je zřejmě pravda, ale alespoň je upřímný). "No tak já vás nebudu rušit…" otočila jsem se na podpatku a to doslova až jsem se uhodila o dveře a oba nahlas vyprskli smíchy. Tak a už jsem toho měla dost, já tady o ní mám strach a ona se mi bude ještě vysmívat. Tak to teda ne. "Miláčku pojď sem, prosím.." zavolala jsem na Toma a Andy a Bill na mě koukali jak něco asi nevěděli, že jsem volala na Tomíka. "Co se…" nedořekl a začal se smát. "Hej brácha tak to už trochu přeháníš ne….takhle rychle?" a začal se znova smát. Já jsem viděla jak je to Andy nepříjemné, tak jsem chytla Toma okolo pasu a už jsem ho táhla pryč a při tom jsem se ještě na ty dva podívala takových povrchním pohledem. Nikdy jsem nevěřila, že se takhle na někoho kouknu, ale tady to jinak nešlo.
Myslím, že ten pohled hlavně směřoval na Billa, ale já jsem ho pak nedokázala pozměnit, tak jsem se takhle podívala i na Andreu. Nějak jsem se tam necítila dobře, ale do té doby než…..jsem nechápala proč.
"Teda co to mělo znamenat…" řekl Bill, když už jsme s Tomem odkráčeli. "No co , jen blbnou. Jako my." odpověděla pohotově Andy. "Ale já myslel ten pohled a hloupé narážky..no co nebudeme to řešit ne?" a začal vášnivě Andreu líbat.
"Tome, prosím pojď za mnou.." řekla jsem prosebně a lehla jsem si na postel. Tom hned přiklusal a lehl si vedle mě. Začala jsem ho velice vášnivě líbat a on nic nenamítal. Ani nevím proč jsem se tak začala chovat, nikdy jsem nic takového nedělala. Hned tak na potkání…ale to mě teď vůbec netrápilo. Asi jsem se chtěla pomstít za tu koupelnu, ale vždyť mi skoro nic neudělali? Ale udělali ! Hádala jsem se sama se sebou, když jsem líbala Toma. Abych řekla pravdu ani nevím, jestli k němu něco cítím, ale to jsem taky neřešila. Mezitím z koupelny vyšly naše hrdličky a to oba už oblečení. My jsme měli otevřené dveře a nějak jsme to neřešili, že na nás ti dva čumí. "A jako ty mi něco příště říkej!" zařval Bill na Tomův účet. Jen jsem se zvedla a kopla jsem do dveří, pak jsem znovu skočila k Tomovi, ale hlavou mi zněla ta věta: " Ty mi příště něco říkej….." a stále dokola, ale bylo na tom něco divného. Ano to jeho příště. Jaké příště, vždyť chodí s Andy, ne? Ptala jsem se sama sebe. Proč tedy myslí na příště?
Po nějaké době jsme vyšli z pokoje, ( ale nic se nedělo, jen jsme se tam líbali a mazlili, ale nic víc).
26.7 2006 (kolem 11.00am )
"Asi bychom měli vyrazit, nemyslíš?" zeptala jsem se Andy po dlouhé době mlčení. "No asi jo, ale vůbec se mi nechce, protože Bil je…." a začala o něm básnit. Byla jsem ráda, že zase mluví jako kamarádka, ale ty řeči o Billovi mě opravdu nebavili. Teď už jsem nechápala co jsem na něm předtím viděla. Myslela jsem si, že je dokonalý. Ano to je, ale deBILL. Tak jsem tak poslouchala co všechno se mezi nimi nestalo. "Tak ale už dost nebo nestihneme ten busík a budeme mít problémy!" řekla jsem rázně a odešla jsem do pokoje. Tam seděl Tom a koukal na mě smutnýma očima. Sedla jsem si k němu a zeptala jsem se ho co se děje. "Já nechci aby si odjela….mám tě asi rád!" vyhrkl na mě a já jsem byla celkem zaskočená počítala jsem jen s nevinným flirtíkem, ale tohle?.. "No víš…my ale musíme odjet, vždyť nejsme odsud. A Andreini rodiče by o nás měli strach, ale já tě mám taky ráda." A přátelsky jsem ho objala, ale měla jsem pocit, jako bych neříkala pravdu. Tom byl sice velmi milý, hezký, hodný, prostě super kluk, ale já jsem k němu necítila o nic víc než ke svému dobrému příteli. Možná byla chyba se s ním líbat a skoro s ním i spát, ale nemohla jsem se udržet, ta touha byla asi silnější než já.
Zvedla jsem se a začala jsem si balit těch pár věcí co jsem tam měla. Tom mě chytili ze zadu za pas a začal mě líbat na krk. To se mi ovšem začalo líbit, tak jsem se otočila a začala jsem se s ním líbat. Ale co se nestalo, nějak nás to ovládlo a my jsme se spolu vyspali. " NE NE NE….TO JSEM NEMĚLA DĚLAT!!!" řekla jsem si naštvaně, když bylo po všem. Pomalu a zmateně jsem vstala od spícího Toma a šla jsem se vysprchovat a obléci. V druhém pokoji byla zamčená Andy s Billem, asi se taky loučili, jen doufám, že ne tak jako my. Andrea by pak z toho byla zničená, vždy't se už nikdy neuvidíme. Nejsem ten typ na doufání, a tak si připouštím tu možná krutou realitu.
Proč jsme to jen dělali…do tohoto pekla jsme neměli nikdy vkročit, bylo by to lepší. Nikdy jsem neměla tohle dovolit. Proč jsem nezahodila ten papírek!
26.7 2006 (11,55am)
Stojíme na nádraží a já jsem tam ruku v ruce s Tomem ani nevím proč. Vedle nás stojí Bill a Andy. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se Bill kouká po ostatních holkách. Přiběhlo tam i pár fanynek, když jim Tom dával autogram a já jsem viděla to jejich štěstí, které měli v očích, viděla jsem sama sebe, když mě Bill vytáhl na podium.
"Tady máš moje číslo, můžeš zavolat nebo napsat. Kdykoli." Řekl mi Tom a já jsem dala své číslo zase jemu. Něco podobného proběhlo i mezi Andy a Billem. "Budete nám chybět!" křičela Andy ještě z autobusu. Ale já jsem na tom byla jinak. Sice mi Tom asi bude chybět, je to fajn kluk, ale Bill? Ten mi určitě chybět nebude. Jak tak přemýšlím, tak jsem si ani pořádně nepopovídali.
Ještě jednou zamávám a už si sedám na sedadlo. Cesta není moc dlouhá asi dvě hodiny, možná méně, ale stejně jsem si musela dát do uší svůj mp3 přehrávač, protože Andrea pořád mluvila o tom co zažila za ty dva dny a jak na to nikdy nezapomene. Já jsem to nemohla vydržet a pomalu jsem začala pochybovat, jestli tohle je člověk, kterého jsem tak milovala a to ještě před dvěma dny, ba dokonce před několika hodinami. Je to tak zvláštní, ale mám pocit jako bychom se odcizili a to jen kvůli jednomu "neurčitému" člověku.
Po zdlouhavé cestě jsme konečně "doma". Andrein táta pro nás dojel a nemohl si nevšimnout jak moc Andy září a naopak jak já jsem moc smutná a zmatená.
Dny plynuly a my jsme se zase stávali těmi kamarádkami, jako před tím. Jsou to už tři týdny, co jsme byli na jejich koncertu a oni jsou někde v Německu a tam mají spousty koncertů.
jezis toe klásný